Czech
PLAVÁNÍ DĚTÍ

 









 
Úvod


  
Raný vztah matky s dítětem

Význam vztahu matky s dítětem v rané fázi vývoje zdůrazňuje řada psychologických teorií. Jak se tento vztah tvoří, vyvíjí a jaké vlivy ho mohou narušit? Projevuje se kvalita tohoto vztahu i v dospělosti?

Teorie připoutání (attachment) se postupně vytvářela na základě rozsáhlých výzkumů dvou autorů. Byli to John Bowlby (1907 - 1990) a Mary D. S. Ainsworthová (1913). Zjišťovali, že děti jsou bytosti výrazně sociální již od raných fází vývoje. Ze strany dítěte se projevuje silná primární motivace být co nejblíže matce. U rodičů, zejména u matky, existuje dosud jen málo probádaný rodičovský talent, zděděný po prapředcích a umožňující intuitivně řešit vzájemné interakce s dětmi od prvních dnů (či spíše hodin) po narození. Péče o následující generaci má výchozí kořeny právě v osobní zkušenosti s vazbou na vlastní matku. Problém dnešních rodin je, jak základní rodičovskou instituci, která se po tisíciletí osvědčuje, využít a zacílit do současných podmínek života společnosti, rychle a výrazně se proměňující.

Připoutáním se rozumí těsný a dlouhodobý emoční vztah mezi dvěma osobami, v prvé řadě mezi dítětem a matkou, případně osobou, která roli matky trvale přejímá. Je charakterizován vzájemným silným emočním vztahem, snahou být si vzájemně co nejvíce na blízku a v těsném kontaktu. Není to statický stav, ale probíhá v neustálé interakci matky s dítětem, která se uskutečňuje opakovaně mnohokrát za den, neustále se mění, posiluje se - či při nevhodném postupu oslabuje - a vytváří pro dítě pocit bezpečí a životní jistoty. Zhruba od 2. roku se stává předpokladem pro postupnou a samostatnou orientaci dítěte v okolí a pro poznávání světa, byť i jen dětskýma očima.

Těsná vazba matky s dítětem vzniká rychle po narození a má řadu forem. Zprvu je podněcována matkou - laskáním, těsným kontaktem, úsměvy, hlasovými signály, hrou a celkovým kladným a radostným vztahem. Předpokladem je citlivost k potřebám dítěte. (...)

Málo citlivá matka - mnohdy příliš mladá nebo žijící ve stresu či pod vlivem deprese, postrádající podporu ve svém okolí či jinak zatěžovaná - jen obtížně vyvolává pocit jistoty u dítěte. Vytváří se pocity nejistoty a start do života je ztížen. (...)

Vývoj vztahu matka dítě

Vztah matky s dítětem se projevuje trojím způsobem. Při zmizení matky dítě protestuje (křikem, pláčem, celkovým neklidem) a při interakci s jinými osobami bývá nejisté. Návrat matky vítá radostně a se zřejmým uspokojením. Časem se vytvoří jistá hierarchie ve vazbách k osobám v okolí dítěte (otec, prarodiče, sourozenci i jiné osoby).

Ve chvíli, kdy se dítě již samo pohybuje a začíná aktivně pátrat po světě, se rozvíjí další fáze vztahu dítěte s matkou. Dítě se postupně od matky vzdaluje, hraje si chvíli samo, ale opakovaně se ohlíží a pátrá, zda je matka v blízkosti či alespoň na dohled. Pokud ji nevidí, zneklidní a začne ji hledat. (...) Vzdálenost od matky se postupně zvětšuje a prodlužuje se čas, kdy zůstává samo. (...) Při návratu se opakovaně projevuje dynamika chování mezi matkou a dítětem, která mívá většinou 5 fází:

  • pocit jistoty za přítomnosti matky
  • dítě matku opouští, aby si hrálo či se orientovalo v okolí
  • vzniká a narůstá pocit nejistoty z nepřítomnosti matky
  • dítě hledá matku a tím také jistotu a bezpečí
  • opětovné shledání s matkou, spojené s uspokojením. (...)
  • Projevy a formy vztahu matka - dítě

V řadě studií se ukázalo, že dítě, u kterého se vyvine pevné připoutání k matce, se vyvíjí lépe ve sféře emoční a sociální, ale také v kognitivní oblasti. Projevuje se to jak v prvních letech, tak i ve věku 6 a více let. Rozvoj pozitivního vztahu dítěte k pečujícím osobám mívá mnohdy rozhodující význam pro další vývoj v době předškolní i školní.

Ukázalo se však, že mezi děti existují velké individuální rozdíly ve vztahu k pečujícím osobám. Postupně vykrystalizovala základní typologie forem připoutání. Rozlišují se tři kategorie:

Vazba jistá, pro kterou je příznačné, že dítě je odchodem matky stresováno, ale po jejím návratu se rychle uklidní a ihned s ní naváže živý kontakt. Existuje jasný rozdíl v reakci na matku a cizí osoby. Takto vytvořená vazba je pro dítě prospěšná a ve většině případů je spojena s rozvojem dalších kladných momentů v jeho vývoji.

Vazba nejistá, charakterizovaná určitou úzkostí a mnohdy až odporem k pečovatelům. Dítě je i za přítomnosti matky nejisté, při jejím odchodu je silně stresováno, ale při jejím návratu utlumí kontakt a nevěnuje jí pozornost. K cizím osobám bývá ostražité, nejisté a snaží se být co nejblíže k matce.

Vazba nejistá, spojená s vyhýbáním se kontaktům. Při odchodu matky je dítě zdánlivě jen nepatrně stresováno, při jejím návratu neprojevuje uspokojení a často se vyhýbá kontaktu s ní. K cizím osobám se chová podobně, většinou je ignoruje a opět se vyhýbá stykům.

Pečovatelská hypotéza Ainsworthové

Podle Ainsworthové má základní význam celková citlivost matky k potřebám dítěte. Matky "jistých" dětí jsou citově bohaté a reagují citlivě a spontánně na potřeby dítěte. Matky dětí nejistých - ať již úzkostných či vyvolávajících odpor - se o děti sice zajímají, ale v podstatě jim nerozumí. Chování matek úzkostlivých dětí bývá nepravidelné, z hlediska dětí až chaotické a dítě nenachází jistotu, že by se mohlo na matku za všech okolností spolehnout. Emoční podpora bývá slabá a úzkostně laděné děti si ji vynucují neustálým přibližováním k matce. Matky, které vychovávají děti, vyhýbající se kontaktům, se o ně málo zajímají, často odmítají a soustřeďují se mnohdy jen samy na sebe. V chování bývají stereotypní, nedokáží vytvářet vhodné interakce a dítě se od nich záhy nepřiměřeně odpoutá, případně za ně hledá náhradu. O obou skupinách matek, které vytváří nejistou vazbu s dětmi, platí, že mají jen malé pochopení pro potřeby dětí či je nedokáží projevit.

Co vztah narušuje?

Celá řada situací i životních okolností narušuje a oslabuje proces připoutávání. Rutter odlišuje dvě podstatné situace:

Privace, kterou rozumí životní podmínky, ve kterých se žádná vazba nemohla vytvořit (dítě od narození v domovech, neschopnost matky starat se o dítě, nenajde se náhradní pečovatelská postava aj.). Poškození vývoje bývá velmi značné a často dochází k ireparabilním vývojovým změnám.Deprivací rozumí podmínky, kdy k připoutání docházelo, ale negativním zásahem bylo přerušeno (nemoc matky, její duševní poruchy od poporodní deprese až po mnohem těžší onemocnění, dlouhodobá hospitalizace dítěte apod.). Podobné situace nemusí být kritické a mohou se najít dobrá řešení s náhradní pečovatelkou.

Další negativní momenty a odchylky od běžného vývoje ("body obratu", jak je nazývá evoluční psychologie), mohou být: dlouhodobá či opakovaná hospitalizace dítěte bez matky (často se v té době vytvoří úzkostná vazba nebo náhradní vazba na cizí osobu, kterou může být citlivá dětská sestra), změny v okolí dítěte, např. rozvod, dlouhá nemoc matky, změna prostředí, nástup málo citlivé a nezkušené pečovatelky často z jiného kulturního a jazykového prostředí aj., ztráta blízké osoby (úmrtí či odchod z rodiny) spojená se silným dětským zármutkem atd.

V pozdějším vývoji dítěte, ale i dospělých osob se objevují závažné body obratu, které sleduje vývojová psychologie, zaměřená na celoživotní osudy (life history). U dítěte to mohou být závažné životní události, které pozmění jeho život. Mohou to být: zkušenost s násilím, první zkušenost z mateřské školy, nehody či závažné nemoci, momenty, spojené s dozráváním dítěte v různých fázích vývoje, zkušenost s nástupem puberty či z prvních partnerských či milostných vztahů apod. Vytvořená vazba z prvního roku nemusí být neměnnou skutečností, ale v průběhu života se může proměňovat. Ve vývojové psychologii se hovoří o náhlých, ale někdy i postupných změnách v životní trajektorii. Plyne z toho potřeba sledovat vývoj dětí v dlouhodobé perspektivě, všímat si při tom širokého spektra dětského chování, neméně pestré palety změn v okolnostech jeho života, opatrně zvažovat, co lze považovat za pevný poznatek o dítěti a co jen za náhodné pozorování a vyhýbat se anticipujícím konceptům, kdy se z jednostranných a často neověřených informací dělávají ukvapené závěry o budoucím vývoji dítěte i o zásazích do jeho života.

Dlouhodobé důsledky vztahu matka - dítě

V posledních letech, zhruba od roku 1990, se objevují dlouhodobé studie, ve kterých se sledoval vývoj dětí, ale i dospělých osob v souvislosti s typem jejich raného připoutání k matce. Potvrzuje se Bowlbyho předpoklad, že připoutávání charakterizuje život člověka od kolébky až do hrobu. Sledovalo se začleňování dětí do školních kolektivů, vztahy v pubertě a v adolescenci, vývoj vztahu k rodičům, formování sebepojetí jedince, romantická láska, manželské páry a vzájemné přizpůsobování partnerů, přenos forem připoutání na další generaci, zdravotní chování, začlenění v zaměstnání a uvažuje se i o přenosu poznatků z raného dětství na průběh stárnutí.

Dlouhodobé důsledky vztahu matka - dítě

Řada studií se věnovala rozborům partnerských vztahů. Osoby s jistým připoutáním vytvářejí pevnější a dlouhodobější vztahy milenecké i partnerské, u úzkostných jsou příznačné mnohem přelétavější vztahy, spojené často s velkým emočním vzplanutím v úvodních fázích. Osoby s vyhýbající se vazbou bývají nejisté a ve vztazích poměrně chladné. Složitější poměry nastávají při odlišném základním ladění obou partnerů. Jen zřídka se vyskytují delší vztahy mezi jedinci, kteří mají základní ladění úzkostné, většinou vzniká vztah přechodný a rychle mizící. Setkání jedinců se vztahem nejistým se nemá většinou naději, neboť se nedokážou vzájemně sblížit. U dvojic s jistým vztahem je mnohem větší pravděpodobnost partnerského uspokojení, negativní emoce nepotlačují, ale dokáží je zvládat a řešit konfliktní situace. Jistý jedinec obvykle ovlivní jedince nejistého. Zatím ještě nejsou k dispozici jednoznačné nálezy dlouhodobé dynamiky partnerských vztahů (manželství po více než deseti letech), ale z předběžných nálezů se zdá, že dochází k vzájemnému přizpůsobování v základních postojích.

U žen bývá většinou výrazná tendence opakovat vlastní zkušenost při péči o následující generaci. Matky se zkušeností jistého připoutávání analogicky pečují o vlastní děti a podobně je tomu i u vazby k dětem při zkušenosti s nejistými vazbami.

Poznámka

Ve srovnávacích výzkumech se objevují jisté kulturní rozdíly:V americké populaci se uvádí, že kolem 70 % matek patří do skupiny, vytvářející pevné vztahy, úzkostná vazba se objevuje zhruba u 12 % matek a kolem 17 % vytváří vazby spíše úhybové. Izraelské studie uvádějí poměry: 62 % - 33 % - 5 %. Poměrně vysoké procento vazeb úzkostných se vysvětluje působením výchovy v kibucech, kde se kolem dětí pohybuje větší počet osob a pevný vztah k jediné pečovatelce se vytváří hůře. Do jisté míry podobné jsou nálezy z Japonska: 68 % - 32 % - 0 %. Japonské matky údajně nenechávají děti samotné s cizími osobami a proto se neobjevuje třetí kategorie. Německé studie naznačují poměr 40 % - 49 % - 11 %. Zdá se,že se objevuje méně pozitivních poměrů matek k dětem a častěji se vytvářejí vazby úzkostné, spojené s jistým vzdalováním se pečujících matek od dětí. Zda se jedná o skutečné kulturní rozdíly, o různé vychovatelské tradice, o poměrně málo citlivé metodiky zjišťování stupně připoutání či různé formy a změny v zaměstnání matek, zůstává zatím otevřeno. Lze předpokládat, že právě rychlá proměnlivost sociálních podmínek života hraje velkou roli. České studie na škodu věci postrádáme a jistě by bylo potřebné alespoň orientačně sledovat tento proces v romské populaci.


  



 

  BABY CLUB MEDÚZKA - Mgr. Zuzana Danielisová      mobil: +420 728 828 605    e-mail: meduzka.zuzka@gmail.com